Modrý leknín, známý i jako Blue lotus, nebo pro ty, co mají rádi latinu – Nymphaea caerulea, je rostlina, která člověka upoutá na první pohled. Nejen svojí krásou, ale i tím, co v sobě nese. Není to jen okrasná kytka do jezírka, ale květ, který má v sobě historii, symboliku i účinek. Už ve starém Egyptě si ho nesmírně vážili, spojovali ho s bohy, s duchovním světem, s novým začátkem – a nebylo to jen kvůli tomu, jak vypadá. Ten jeho zvláštní životní rytmus, kdy se s úsvitem otevírá a se soumrakem zavírá, působí skoro magicky a člověk u něj má pocit, že se dívá na něco víc než jen na rostlinu.
Dnes se na něj díváme i z jiné strany, a to jako na rostlinu, která dokáže uvolnit mysl. Sušené květy se používají třeba do čajů nebo nálevů, které mají jemný efekt – žádné omámení, spíš takové lehké pohlazení po duši. Člověk se cítí klidněji, lehčeji, jako by z něj na chvíli spadlo to každodenní napětí. A přitom to není nic nového – lidé ho takhle používali už před tisíci lety, při různých rituálech, při meditacích nebo prostě jen pro ten pocit pohody. Nepatří mezi halucinogeny, ale má v sobě něco zvláštního, co se těžko popisuje a ještě hůř zapomíná.
Dnes ho najdeš nejen v podobě čaje, ale i jako extrakt, vonné tyčinky nebo třeba přísadu do koupele, což je mimochodem skvělý zážitek po dlouhém dni. A vedle toho všeho je to pořád nádherná rostlina, která i ve své obyčejné roli dekorace dodá místu klid a krásu. Já osobně si myslím, že v dnešní době, kdy je kolem nás pořád spěch a tlak, je fajn mít po ruce něco, co člověka zklidní přirozeně, bez námahy a umělotin. Ne každý se dokáže hodit do klidu pomocí meditace nebo si najít čas na knížku. A právě v tom je tahle květina tak výjimečná, protože dává prostor na chvilku vypnout, nadechnout se a být prostě v pohodě. A kdo o to v této uspěchané době nestojí že ano?